Půjdete 23. a 24.května k volbám do EP?
NE
119
ANO
123

 Ukrajinská krize  – jak dál?

Krize na Ukrajině vstoupila do třetího měsíce. Stává se stále nepřehlednější, její další vývoj se prakticky nedá odhadnout. Je otázkou zda ukrajinská společnost a stát vůbec unesou ještě delší dobu trvající konfrontaci. Na horizontu totiž stále častěji vystupuje jako výsledný stav ta nejhorší varianta - rozpad země. Co by to znamenalo pro její sousedy? Dojde-li k tomu, budou s to překonat své dějinami vytvořené ambice?

Loňské listopadové rozhodnutí ukrajinské vlády v čele s premiérem Azarovem nepodepsat Dohodu o přidružení s EU odstartovalo masivní nesouhlas kyjevské veřejnosti s tímto krokem. Brzo, velmi brzo se ale cíl protestů změnil – opozice, podporovaná stotisícovými davy demonstrantů se chopila příležitosti ve snaze prosadit změny ústavy a vyvolat předčasné volby. Na prezidenta Janukovyče lze pohlížet různě, stejně jako na kroky, které v průběhu krize učinil. I na zákony, které v průběhu krize schválila v parlamentě jeho politická strana a on je podepsal. Nikdo však zatím seriózně nevysvětlil, proč by Janukovič několik let sjednával Asociační dohodu a týden před její finalizací ji odmítl. Z "Evropana" se přes noc stal "anti-Evropan"? Nebo jeho náhlý obrat způsobil tlak "ruského medvěda"? To jsou ovšem jen ideologická hesla, která by neměla skrývat mnohem složitější realitu. Má-li být řešení krize trvalé, musí se na něm domluvit sami Ukrajinci. Nemůže jim ho vnucovat Brusel, Moskva ani Washington. Jen tak se dá dlouhodobě předejít zániku země.

Zdá se, že dnes je nejaktuálnější úlohou všech zúčastněných zamezit násilí na Majdanu a v  kyjevských ulicích. Ukrajinská vláda, opozice, EU i USA musí jakékoliv použití násilí jednoznačně odsoudit a zasadit se o vytvoření prostoru k mírovému jednání o pokojném uvolnění veřejných budov, které demonstranti obsadili a dodnes okupují. V konečném důsledku pak k hledání politického řešení celé krize.

Konečně – nedůvěra mezi Bruselem a Moskvou dosáhla kvůli Ukrajině bezprecedentní úrovně. Od gruzínského ozbrojeného přepadení ruských mírových jednotek v srpnu 2008 se vzájemnou důvěru nikdy nepodařilo úplně obnovit. Ovšem dnes se napětí mezi EU a Ruskem dá krájet, hovořit můžeme i o nové etapě studené války.  Jenže komunismus v Rusku zanikl před více než 20 lety. Problém je tedy evidentně v něčem jiném, nikoli v komunismu. V čem asi? To samo o sobě vyvolává řadu otázek zdaleka překračujících osud Ukrajiny. Jejich rozbor je mimo téma tohoto článku. Nedávný summit EU – Rusko ukázal, jak složitý návrat ke standardním vztahům bude. Jasně však potvrdil, to co jsme měli vědět už dávno - že jedinou cestou vpřed je vzájemné respektování zájmů druhé strany.

A zcela na závěr: Arsenij Jaceňjuk, lídr Hnutí Otčina (Batkivšina) nedávno prohlásil, že Ukrajina potřebuje svůj "Marshallův plán". Otázkou zůstává, zda je Evropská unie, která se nadále potýká s důsledky hospodářské krize, schopna takto ambiciózní projekt podniknout. 


Baví se celá rodina

Europoslanec přistižen na letišti